Jakožto osamělý muž (rodinka se vyvalovala na plážích Rhodosu a nebo šplhala do výšek v Ádru) jsem si mohl lebedit. Plán zněl:
po 03.08. volno
út 04.08. U-POS 0:30
2. fáze B-Komp 0:40 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0), B-LaR I: 2x(3(1+3)+10)
st 05.08. C-Komp 0:30
2. fáze C-ZDV 2:00
čt 06.08. B-ZDV 0:50 B-ABCI: 0x(5(0,3+1)+0) B-ZV2I: 0x(2(10+5)+0)
pá 07.08. volno
so 08.08. MT-Tech 3:00
ne 09.08. B-ZDV 1:20
V pondělí jsem se zašel podívat na nové běžecké botky, ale o slibovaných diagnostických službách v Intersportu nikdo nikdy neslyšel. Jak je vidět, v Praze je jediný "běžecký" obchod Triexpert. V úterý po plánované posilovně jsem ve Hvězdě běhal minutové intervaly (0:55, 7,9 km) a brblal na počasí a šotolinový povrch. Klouzalo to a tak jsem se rozhodl pošpekulovat, kde se dostat na dráhu. Kolem nás je umělý povrch jen na stadionu Heyrovského, ale jak se tam dostat nevím a lozit přes plot ve svém věku nebudu. Potom mě napadl kamarád Ivo, který má konexe na Duklu Praha. 
Na Julisku mi už jednou domluvil vstup; hned večer jsem mu zavolal. Slovo dalo slovo a ve středu ráno (místo cesty do práce na kole) jsem se vypravil pro povolenku na vstup do zařízení Juliska. Paráda je, že se vztahuje i na krytý bazén a tím pádem bych mohl přes zimu trénovat zanedbané plavání. Odpoledne jsem vyrazil na kolo a ač to s počasím vypadalo všelijak, objel jsem celý plánovaný trénink, včetně ranního C-Komp (2:32, 63,7 km, asc 525 m). Vzal jsem to na Úhonice, Nenačovice a přes Loděnici do Berouna. U Šírera se podíval na nové karbonové GT a jel zpět. Moje Bianchi mi v poslední době nějak skřípe, ale snad se jedná pouze o nějaké nečistoty v upínáku sedlovky - musím to vyčistit. Ve čtvrtek jsem měl běhat tempa a znovu jsem se tedy vypravil do Hvězdy. Pod stromy je stínek, a i když je teplota pořád vysoká, psychicky to jde vydržet. Odběhal jsem 8,9 km za 55 minut a potkal bývalého kolegu Martina. Z něj vylezlo, že běhá pravidelně, zkusil si maraton i triatlon a chystá se na Tesco běh. Jeho povídání ve mě opět vybudily pokušení nějaký TT absolvovat (jen se budu muset naučit plavat :-)). V pátek jsem měl spicha s dávnou kamarádkou, která poslední dva roky pracovala v Austrálii. Seděli jsme na kafe a proklajdali odpoledne. Navečer jsem mazal doplnit ledničku (vdovec potřebuje jen rohlíky a pivo:-)), anébrž se za mnou měli přijet kamarádi z Opavy. V sobotu jsme společně s nimi vyrazili cestou necestou na Karlštejn. Měl jsem pocit, že nic nebrání objet terénní kolečko se zastávkou na Karlštejně, ale na Šárku to bylo moc. Jela na trekovém kole (všichni ostatní měli horáky) a v závěru z ní vylezlo, že to je nejdelší letošní výlet (4:21, 63 km, 810 m převýšení) . Můj plán držet TF kolem 130 všemi těmi zastávkami na focení a společné čekání vzal za své, ale užili jsme si to. Domů jsme dorazili o půl deváté a po "pasta party" zalezli na kutě. V neděli ráno, pod dojmem, že si všichni potřebují odpočinout, jsem ani nedutal. Po sedmé však Honza nekompromisně vyhlásil své rodině budíček a všechny vykopal z postele. Má to "dobře" zařízené, mě by holky okamžitě sežraly, u nich to je asi normálka. Byla dohodnuta jednodušší a 
kratší trasa na Okoř, která ve finále dopadla tak, že za 2:50 jsme natočili 61,4 km. Šárka byla brunátní a nevím, zda ještě někdy se mnou pojede (a to kolem Prahy je tolik pěkných míst). Odpoledne, když všichni odjeli jsem začal zvažovat, zda jít podle plánu běhat. Venku bylo nedýchatelných 29 ve stínu a v 19:30 se mi měla vrátit rodina. Potom přišla SMS, že se odlet posunul a přiletí až o půl jedenácté a to rozhodlo. Možná to bylo celkovou únavou a nebo moc svítilo sluníčko, po 40 minutách běhu mi začali docházet síly. Vydržel jsem to dalších 40 minut, ale bylo to vraždění neviňátek. Nohy se mi plantaly a TF nechtěla nahoru ani když jsem ji v kopci popichoval. Nakonec z toho bylo draze zaplacených 1:30:40 a 14,1 km. Doma jsem notnou dobu relaxoval ve sprše a na pohovce. Rodinka nakonec měla hodinové zpoždění, a tak když jsme dorazili po půlnoci domů, ani jsem neslyšel, jak se vlastně ten týden měli.
Na Julisku mi už jednou domluvil vstup; hned večer jsem mu zavolal. Slovo dalo slovo a ve středu ráno (místo cesty do práce na kole) jsem se vypravil pro povolenku na vstup do zařízení Juliska. Paráda je, že se vztahuje i na krytý bazén a tím pádem bych mohl přes zimu trénovat zanedbané plavání. Odpoledne jsem vyrazil na kolo a ač to s počasím vypadalo všelijak, objel jsem celý plánovaný trénink, včetně ranního C-Komp (2:32, 63,7 km, asc 525 m). Vzal jsem to na Úhonice, Nenačovice a přes Loděnici do Berouna. U Šírera se podíval na nové karbonové GT a jel zpět. Moje Bianchi mi v poslední době nějak skřípe, ale snad se jedná pouze o nějaké nečistoty v upínáku sedlovky - musím to vyčistit. Ve čtvrtek jsem měl běhat tempa a znovu jsem se tedy vypravil do Hvězdy. Pod stromy je stínek, a i když je teplota pořád vysoká, psychicky to jde vydržet. Odběhal jsem 8,9 km za 55 minut a potkal bývalého kolegu Martina. Z něj vylezlo, že běhá pravidelně, zkusil si maraton i triatlon a chystá se na Tesco běh. Jeho povídání ve mě opět vybudily pokušení nějaký TT absolvovat (jen se budu muset naučit plavat :-)). V pátek jsem měl spicha s dávnou kamarádkou, která poslední dva roky pracovala v Austrálii. Seděli jsme na kafe a proklajdali odpoledne. Navečer jsem mazal doplnit ledničku (vdovec potřebuje jen rohlíky a pivo:-)), anébrž se za mnou měli přijet kamarádi z Opavy. V sobotu jsme společně s nimi vyrazili cestou necestou na Karlštejn. Měl jsem pocit, že nic nebrání objet terénní kolečko se zastávkou na Karlštejně, ale na Šárku to bylo moc. Jela na trekovém kole (všichni ostatní měli horáky) a v závěru z ní vylezlo, že to je nejdelší letošní výlet (4:21, 63 km, 810 m převýšení) . Můj plán držet TF kolem 130 všemi těmi zastávkami na focení a společné čekání vzal za své, ale užili jsme si to. Domů jsme dorazili o půl deváté a po "pasta party" zalezli na kutě. V neděli ráno, pod dojmem, že si všichni potřebují odpočinout, jsem ani nedutal. Po sedmé však Honza nekompromisně vyhlásil své rodině budíček a všechny vykopal z postele. Má to "dobře" zařízené, mě by holky okamžitě sežraly, u nich to je asi normálka. Byla dohodnuta jednodušší a 
kratší trasa na Okoř, která ve finále dopadla tak, že za 2:50 jsme natočili 61,4 km. Šárka byla brunátní a nevím, zda ještě někdy se mnou pojede (a to kolem Prahy je tolik pěkných míst). Odpoledne, když všichni odjeli jsem začal zvažovat, zda jít podle plánu běhat. Venku bylo nedýchatelných 29 ve stínu a v 19:30 se mi měla vrátit rodina. Potom přišla SMS, že se odlet posunul a přiletí až o půl jedenácté a to rozhodlo. Možná to bylo celkovou únavou a nebo moc svítilo sluníčko, po 40 minutách běhu mi začali docházet síly. Vydržel jsem to dalších 40 minut, ale bylo to vraždění neviňátek. Nohy se mi plantaly a TF nechtěla nahoru ani když jsem ji v kopci popichoval. Nakonec z toho bylo draze zaplacených 1:30:40 a 14,1 km. Doma jsem notnou dobu relaxoval ve sprše a na pohovce. Rodinka nakonec měla hodinové zpoždění, a tak když jsme dorazili po půlnoci domů, ani jsem neslyšel, jak se vlastně ten týden měli.Statistika týdne:
Čas 13:03:43 hod
Posilovna 0:35 hod
Road 63,7 kmMTB 124,4 km
Běh 30,9 km
Žádné komentáře:
Okomentovat