Silesia Merida Bike Maraton

...letos konečně dojezd bez pádů a defektů.

V závěrečných metrech před cílovým kobercem mi problesklo hlavou: "Chlape, letos to dal bez defektů a s neotlučeným tělem!" Tento pocit je tak příjemný, že zastínil i zklamání nad nesplněným cílem.

Výsledky a hlavně důsledky minulých dvou ročníků byly natolik triskní, že posunuly tento závod do kategorie "Můj prokletý". Předloni jsem měl 2 defekty na posledních 8 kilometrech, loni jsem k defektům přidal slušný silniční lišaj a podezření na zlomenou klíční kost.

Silesia, jinak neoficiální MTB mistrovství Slezka, je velmi podařený závod. Trať vede z Opavy kolez zámků Raduň a Hradec do údolí Moravice a končí v Kylešovicích. Kdo to v okolí jen troch zná, ví že to je pořád nahoru a dolů. Další z mimořádných zářitků je atmosféra. Oficiální start je v Opavě před radnicí Hláska, pak se jede ulicemi lemovanými špalíry fanoušků přes půlku města do Kylešovic, odkud se začíná závodit. Fanoušky, kibice a rodinné příslušníky lze potkat na všech možných i nemožných místech trati - nejoblíbenější jsou stoupání na Kalvárii, zámecký park a brody. Tuží se i pořadatelé, jejichž práce je vždy prvotřídní. Značení trati, její čistota, občerstvení, mytí kol i závodníků i doprovodný program vše na jedničku - nelze uvěřit, že to dělá parta dobrovolníků kolem Michala Hájka.

V pátek večer brzdím u Honzi doma a skládám kolo. U našich ho není kam dát a nechávat mazlíka v kufru auta nechci. U rodičů chvilku klábosíme o počasí (našinec hlásí oblačno s možností bouřek, polák bardzo vielke chmury na zachodze-kdo si má vybrat :-O), ale den se naklonil a je třeba si odpočinout. Ráno lehce krápe, nicméně při odjezdu ze Slavkova je již silnice suchá. Honza mi tvrdí, že je letos trať nejsušší za dobu existence závodu, a že přeci jenom mělo sprchnout pořádně. Dávám mu za pravdu už ve sjezdu za Kalvárií, kdy všichni dýcháme kila prachu.

Odstartováno bylo v 10 hodin za nadšeného povzbuzování fanoušků. Prosvištěli jsme městem jako tajfun a zakousli se do prvních terénních kilometrů. První prověrka přišla na obávané Kalvárii. Kopec to není dlouhý, ale strmostí shazuje ze sedla. Přehazuji na "kašpárka" a pomalu ukrajuji metr za metrem. Srdce mám až v krku, ale vyjíždím až pod poutač, kde místní likérník zve závodníky na slivovici. Jsou i takoví, kteří si dají :-) Honem dolů z kopce a šup na další. Držím se ve vláčku asi 4 závodníků a postupně se suneme kupředu. Na první občerstvovačce moc nestojím a "přepřahám" do jiné skupiny. Tempo je příjemně rychlé a vypadá to, že by se mi mohlo podařit dojet kolem 3 hodin. Všechno mi vychází až ke sjezdu do Žimrovic. Cítil jsem, že mi dochází síly a vytáhl závěrečného lomcováka, ale ouha, na hrbu mi kolo poskočilo a ampule byla v pr.... V kapse jsem měl už jen jeden gel a ten mi moc nepomohl. Poslední občerstvovačka. Dávám si banán a snažím se jet. Do cíle to je "jen" 12 kilometrů, ale nohy mi již tuhnou v křečích. Kopce vyjíždím velmi pomalu a v některých místech musím jít. Ty, které jsem v potu tváře předjížděl na začátku mě teď míjejí. Je to k vzteku. Konečně se blíží Bohučovice. Odtud to jsou z kopce do cíle poslední tři kilometry. Zatínám zuby a přeřazuji na velkou placku.

Cílem jsem projel na 299. místě v čase 3:27:44. V cíli mě čekala starostlivá péče mojí ženušky, občerstvení a další životní jistoty. Nesplnil jsem si sice svůj cíl dojet do 3:00, ale prolomil prokletí tohoto závodu.

Taky úspěch co se počítá.