Ne nadarmo se říká, že na posraného spadne i hajzl. Již na 1/2PIM jsem měl problémy s časem (přišel jsem na poslední chvíli) a nepoučím se.Z diskuze kolem závodu bylo zřejmé, že řada bikerů nepřijede, protože nesouhlasí s některými výroky pořadatele. Mě celkem pořadatelova slova neberou, závod je poměrně dobře zorganizovaný a především v pěkném prostředí kraje "kocoura Mikeše". Letošní trasa doznala změn, přibyly kilometry i kopce a tak jsem se celkem těšil.
V pátek 1. května jsem ráno vyrazil do Mnichovic. Počasí bylo příjemné a na silnici ani nebylo tolik aut. Snad za to mohl jarní vzduch a nebo příliš ranní čas, na sjezdu Popovice jsem zazmatkovat, nesjel a už se to vezlo. Do Mnichovic jsem přijel 40 minut před startem a nebýt Zbyška, který mi vyzvedl číslo asi bych dopadl jako v Praze. Ono jsem tak vlastně i dopadl. Na nějaké rozjetí, nepočítám-li cestu z parkoviště na start, nebyl čas a tak jsem se dostal až na samý konec startovního pole. Zbyšek jel ráno na kole a navíc díky včas zaplacenému startovnému (zase ten čas!) se mohl posunout do prvního balíku, což taky udělal.
Dvě minuty před desátou bylo odstartováno. Šmrdolili jsem se do kopce krokem a na prvním zúžení borci vepředu dokonce slezli z kol, čímž se náš balík zastavil. Byl jsem pěkně naštvaný a tak jsem si chtěl zpravit chuť ve sjezdu. Lesní pěšina, žádný velký sklon a mlaďoch v teniskách se mi poskládal přímo před kolo. Najel jsem do něj, přeletěl přes řídítka a natloukl si. Můj zánovní bajk dostal první pořádný šrám a já se těžce smiřoval s faktem, že to dnes moc nepůjde. Pak se závod trochu víc rozjel, ale dostihnout původní skupinu se mi nepodařilo. Chytil jsem se v šestičlenné skupince, která dokonce spolupracovala, ale před občerstvovačkou se nám podařilo zakufrovat (na tom místě se to asi povedlo hodně závodníkům). Za stanicí jsem je utrhl a jel více méně sám. Ve sjezdu v druhém okruhu jsem podcenil účinnost nových brzd a poroučel se ještě jednou, naštěstí jen se šrámy na mojí morálce.
Podařilo se mi vychytat jídlo - ráno jsem si dal preventivně Nutrend Anticramp proti křečím a na trati jsem pravidelně jedl a pil. Osvědčil se mi malý Camelbak na 2 lt, protože na kole uvezu jenom jeden bidon. 16 km před cílem jsem do sebe hodil ampuli Turbosnacku, která mě nakopla a do cíle jsem dojel bez problémů.
Výsledný čas byl 3:14, což je sice objektivně lepší než loni, ale subjektivně se mi vůbec dobře nejelo. Pořád cítím nedostatky v silové vytrvalosti (loni touhle dobou jsem měl najeto skoro 2000 km, letos cca 900) a v mé obavě bojovat ze špice. Držím se ze začátku vzadu, ale pak se plácám mezi "turisty" a trápím se.
Za 14 dní jedu Silesii, kde jsem si stanovit první výkonností cíl sezóny - dojet pod 3:05. Jsem zvědav, jak to dopadne.
Žádné komentáře:
Okomentovat