PRS 2009

Aby nedošlo k mýlce, nejedná se o žádnou úchylku, ale o seriózní otevření cyklistické sezóny - První šlápnutí pořádané klubem Vinohradské šlapky. Letošní ročník byl jiný. Jednak se poprvé jel jako oficiální závod UAC a navíc po nové trase.

Nebyl jsem si jistý, zda po půlmaratónu budu schopen podávat alespoň nějaké výkony, ale když jsem dostal povolenku od rodiny ... :-). Pravdou je, že jsem na kole letos seděl pouze jednou, ve čtvrtek, kdy jsem zjišťoval, co provedla zima mému miláškovi. Kroutit pedálem jsem také úplně nezapoměl a do kopců se mi, snad díky běžeckému tréninku, jelo dobře.

V sobotu ráno jsem se nabalil do auta a vyrazil. V Hřebči jsem jako na prvního narazil na Šemíka ze Šlapek jak pilně zametá v jedné, posléze se ukázalo klíčové, zatáčce. Auto jsem nechal pod kopcem (všechna dobrá místa před kulturákem již byla obsazená) a vyrazil na registraci. V propozicích nebylo ani zbla o startovném a jelikož jsem v kapse neměl ani vindru, dal jsem si stoupání do cíle tréninkově ještě jednou. Před jedenáctou odstartoval závod MTB. Jelo se na 30 minut, ale měl jsem pocit, že tato disciplína nebyla tak silně obsazená jako loni.

Před polednem se začali srocovat davy na startovní čáře. V balíku, který čítal cca 250 jezdců byl mimo jiných i Eda Pinkava z redakce Velo. Těsně před startem bylo rozhodnuto, že se pojede na 2 balíky a začalo stěhování národů. Mě se to netýkalo, stál jsem vzadu a moje jediná ambice byla si to užít a ve zdraví dojet. Náš balík veteránu a žen vystartoval s 5 minutovým odstupem. Jako obvykle se mi nepodařilo nastoupit do pelotonu včas a musel jsem sjíždět relativně velkou strátu (ty začátky mě jednou zabijí). Někde v půli prvního kola jsem dojel skupinku žen, kterou vedl Igor ze Šlapek. Nemělo cenu se hnát kupředu, balík byl v čudu a tak jsem dal přednost závětří a příjemné společnosti. Točili jsme se s Igorem ve vedení až do začátku čtvrtého kola, kde nás peloton předjel. Při dojezdu k cíli nás pořadatel, podle pravidel UAC, odvolal z trati a tak jsme páté kolo nedojeli.

Celkově proběhl závod, k mému překvapení, dobře. Měl jsem dost sil tahat špici a došlo mi až ve čtvrtém kole. Na druhou stranu, neumím ještě pořádně jezdit s balíkem a tak jsem někdy byl zbytečně moc rychlý, obzvláště v kopcích. Natočili jsme 46,5 km průměrnou rychlostí přes 30 km/h a nastoupali 460 m (prý že rovinatý okruh :-O).

Po krátkém vyjetí a vyhlášení výsledků jsem vyrazil za rodinkou. Až na cestě zpět jsem se dozvěděl, že není kam spěchat, protože si Vojta ráno zramoval kotník ve skateparku a všichni tudíž sedí doma.

No prostě normální život.