Hervis Prague Half Marathon - jak to dopadlo

Je sobota ráno a budík mě tahá z postele v 8:00. Spal jsem jako nemluvně a nedělá mi problém z ní vylézt. Rodina ještě chrní, manželka jedním okem registruje pohyb, ale obrací se na druhý bok a spí dál. V kuchyni si vařím ovesnou kaši a kýbl čaje. Navrch si dávám banán a jdu ještě jednou zkontrolovat svoje věci. Mám je sice připravené od večera, ale sichr je sichr :-) Kolem deváté se začíná trousit zbytek rodiny - můj podpůrný tým a fanoušci. Snídaně, dohadování kdy, co a jak jim zabere notnou dávku času, která u mne vyvolává nervozitu. Z domu vyrážíme v 10:45. V metru jsou již rozpoznatelní účastníci závodu. Někteří mají červené batůžky, jiní sportovní obuv a sporttestry, ale v pohledu všech je vidět očekávání věcí příštích. V mém pohledu je vidět pouze naštvanost. protože si již jsem vědom, že se nepotkám s ostatními "tragédy" u Intercontinentalu a budu mít co dělat, abych stihnul start.

Po příjezdu moje nervozita ještě narůstá. Nejsem převlečený, připravený ani rozběhaný a do startu zbývá necelých 15 minut. Žena se mě snaží povzbudit, ale to ve mě vyvolává ještě větší zlobu a tak toho nechá.

Start. Padl výstřel. Vepředu se zachvěly davy, ale v naší oblasti se nic neděje. Na startovní čáru se dostávám velmi volným poklusem v čase 3:54. Pak se všichni rozhýbají a závod začíná. Běžím a snažím se rozdýchat. Po odbočce ke Strakově Akademii dav houstne a vše zpomaluje. Předbíhám rodinku s kočárkem (chudák dítě!) a málem se srážím s fotografkou, která se rozhodla prodrat na protější chodník.

Za pátým kilometrem dav řídne, ale začíná se projevovat můj špatný odhad v oblečení. S netrpělivostí čekám k ND, kde čeká můj fun club. Odhazuji návleky, zašklebím se do objektivu a běžím dál. Po třetí občerstvovačce se musím přemlouvat, abych nohy znovu rozběhl. Další krizovou chvilku si vybírám při náběhu na Janáčkovo nábřeží. Jeden okamžik jsem musel přejít do chůze a trochu se vydýchat. Nohy se mi opět rozbíhají až na mostě Legií. Do cíle to je kilák a kousek. Cílem probíhám, když na hodinách zabliká 02:02:01. Dostávám medaily od pěkné slečny (jednu ruku musela mít pěkně vytahanou) a jdu se postavit do fronty na čipy. Za chvíli mě najde i můj club a společně jedeme domů.

Tak jak to teda dopadlo? Především to nedopadlo podle mých představ. Podle času z Opavy jsem očekával čas někde mezi 1:50 - 1:55. Výsledný čistý čas však byl 01:58:32. Teď již s chladnou hlavou jsem schopen realisticky posoudit příčiny nezdaru. Je jich hned několik.

1. Na start jsem dorazil pozdě. Moji fanoušci mají vždy dost času a nepochopili, že nerozcvičený závodník, který ještě 10 minut před startem není převlečený, nemůže podat optimální výkon.


2. Neodhadl jsem počasí. Přestože jsem s sebou táhl všechny možné kombinace, rozhodl jsem se pro dlouhé elasťáky, tričko a návleky.


3. Nevzal jsem do úvahy počet závodníků a své postavení na startu. I když byla první pětka ze všech nejrychlejší, nedá se říct, že se mi běželo dobře. Kličkovaná mezi pomalejšími běžci, matkami s kočárky a amboši na postupu ubírá síly.


4. Nesprávně odhadnuté tempo. Přeci jenom ještě nejsem zvyklý běhat delší úseky a nevím jak se bude moje tělo chovat.

Suma sumárum předpokládám, že na podzim si budu chtít tento výsledek opravit.