30. března 2009

Hervis Prague Half Marathon - jak to dopadlo

Je sobota ráno a budík mě tahá z postele v 8:00. Spal jsem jako nemluvně a nedělá mi problém z ní vylézt. Rodina ještě chrní, manželka jedním okem registruje pohyb, ale obrací se na druhý bok a spí dál. V kuchyni si vařím ovesnou kaši a kýbl čaje. Navrch si dávám banán a jdu ještě jednou zkontrolovat svoje věci. Mám je sice připravené od večera, ale sichr je sichr :-) Kolem deváté se začíná trousit zbytek rodiny - můj podpůrný tým a fanoušci. Snídaně, dohadování kdy, co a jak jim zabere notnou dávku času, která u mne vyvolává nervozitu. Z domu vyrážíme v 10:45. V metru jsou již rozpoznatelní účastníci závodu. Někteří mají červené batůžky, jiní sportovní obuv a sporttestry, ale v pohledu všech je vidět očekávání věcí příštích. V mém pohledu je vidět pouze naštvanost. protože si již jsem vědom, že se nepotkám s ostatními "tragédy" u Intercontinentalu a budu mít co dělat, abych stihnul start.

Po příjezdu moje nervozita ještě narůstá. Nejsem převlečený, připravený ani rozběhaný a do startu zbývá necelých 15 minut. Žena se mě snaží povzbudit, ale to ve mě vyvolává ještě větší zlobu a tak toho nechá.

Start. Padl výstřel. Vepředu se zachvěly davy, ale v naší oblasti se nic neděje. Na startovní čáru se dostávám velmi volným poklusem v čase 3:54. Pak se všichni rozhýbají a závod začíná. Běžím a snažím se rozdýchat. Po odbočce ke Strakově Akademii dav houstne a vše zpomaluje. Předbíhám rodinku s kočárkem (chudák dítě!) a málem se srážím s fotografkou, která se rozhodla prodrat na protější chodník.

Za pátým kilometrem dav řídne, ale začíná se projevovat můj špatný odhad v oblečení. S netrpělivostí čekám k ND, kde čeká můj fun club. Odhazuji návleky, zašklebím se do objektivu a běžím dál. Po třetí občerstvovačce se musím přemlouvat, abych nohy znovu rozběhl. Další krizovou chvilku si vybírám při náběhu na Janáčkovo nábřeží. Jeden okamžik jsem musel přejít do chůze a trochu se vydýchat. Nohy se mi opět rozbíhají až na mostě Legií. Do cíle to je kilák a kousek. Cílem probíhám, když na hodinách zabliká 02:02:01. Dostávám medaily od pěkné slečny (jednu ruku musela mít pěkně vytahanou) a jdu se postavit do fronty na čipy. Za chvíli mě najde i můj club a společně jedeme domů.

Tak jak to teda dopadlo? Především to nedopadlo podle mých představ. Podle času z Opavy jsem očekával čas někde mezi 1:50 - 1:55. Výsledný čistý čas však byl 01:58:32. Teď již s chladnou hlavou jsem schopen realisticky posoudit příčiny nezdaru. Je jich hned několik.
  1. Na start jsem dorazil pozdě. Moji fanoušci mají vždy dost času a nepochopili, že nerozcvičený závodník, který ještě 10 minut před startem není převlečený, nemůže podat optimální výkon.

  2. Neodhadl jsem počasí. Přestože jsem s sebou táhl všechny možné kombinace, rozhodl jsem se pro dlouhé elasťáky, tričko a návleky.

  3. Nevzal jsem do úvahy počet závodníků a své postavení na startu. I když byla první pětka ze všech nejrychlejší, nedá se říct, že se mi běželo dobře. Kličkovaná mezi pomalejšími běžci, matkami s kočárky a amboši na postupu ubírá síly.

  4. Nesprávně odhadnuté tempo. Přeci jenom ještě nejsem zvyklý běhat delší úseky a nevím jak se bude moje tělo chovat.

Suma sumárum předpokládám, že na podzim si budu chtít tento výsledek opravit.

6 komentářů:

  1. Gratuluji! V odhadu ses netrefil jen o pár minut, to já o několik desítek minut :o) Oblečení byla fakt trefa mimo. Na druhou stranu i Petra Kamínková přiznala, že se oblékla moc teple. A když to neodhadla ona, jak to můžou odhadnout začátečníci? Nijak...

    OdpovědětVymazat
  2. Moje gratulace patří Tobě. To čím sis prošla na trati by položilo mnohem otrlejší borce (mě teda určitě). Je to naše první zkušenost a možná dobře, že jsme dopadli tak, jak jsme dopadli. Příště si už budeme dávat větší pozor. Pořád se učíme.

    OdpovědětVymazat
  3. Příště si vyberu půlmaratón někde daleko od Prahy, třeba ve Finsku, tam mě nebude nikdo znát a ještě tam bude chlad :o)
    Tak ať Ti to běhá. Kam vlastně budeš směrovat? Na maratón, nebo jen cyklo?

    OdpovědětVymazat
  4. Závodit v cizině je fajn, ale vyžaduje mnohem lepší přípravu než tuzemský závod - ubytování, zdroje, parťáka, ...
    Pokud si chceš dát reparát venku navrhuji Bruselský maraton (http://www.sport.be/runningtour/brusselsmarathon/2009/eng/). Běží se po pěkné trase, v říjnu už bude optimálně chladno a nikdo Tě tam nepozná :-)
    Co se týče mého běhání, asi půjde trochu k ledu. Přes léto chci běžet nějaké závody tak do 15 km, ale hlavně se musím popasovat s nadílkou MTB a road maratonů, které jsem si naordinoval. Maraton letos neplánuji, ale nevylučoval bych ho příští rok. A co Ty?

    OdpovědětVymazat
  5. Maratón předem vylučuji :o)
    Na závody v cizině už jsem koukala, jedu v červenci na Běh žen do Frankfurtu a v Drážďanech se mi líbí půlmaraton v říjnu. I jsem vyplňovala přihlášku, ale skončilo to na platbě, nemají možnost platit kartou a bank. převod nepředpokládali z ciziny.

    OdpovědětVymazat
  6. V Bruselu se běží maraton spolu s půlmaratonem. Startovné je 18€ bez trička, 28€ s tričkem, platby VISA a MasterCard jsou akceptovány. Nebyl by tedy lepší Brusel?

    OdpovědětVymazat