Od srpna do února

To teda byla doba! Nejen dlouhá, ale i bohatá na všemožné překvapení. Nebudu zde vypisovat vše, co se událo, ale přeci jen jsou zde události, které stojí za zmínku.
Od srpna jsem se připravoval na podzimní půlmaraton v Bruselu. Dávky i intenzitu jsme s Milošem pečlivě odměřovali, abych nedopadl jako na jaře. Zaběhl jsem si osobák na TESCO běhu a vše vypadalo normálně (až na to, že nebyl čas psát na blog :-))). Koncem září jsem se vypravil do Příbrami na kontrolní desítku. Příprava, rozběhání, vše proběhlo normálně, jen mě znervózňoval povrch trati. Běželo se kolem rybníka po pěšině, potom asfalt a za areálem hrubá šotolina. Po startu jsem, snad pod dojmem minulého závodu, vyrazil kupředu a držel se zuby nehty skupinky mlaďochů. Už na 3 km mi začalo docházet, že to nebude ono, ale než jsem stačil zvolnit, podjela mi na šotolině nožka a já si parádně ustlal. Odnesl to kotník - bylo po závodě, a do cíle jsem potupně dokulhal. Doma jsem způsobil povzdvižení - vrátil jsem se neplánovaně domů a ... nebyl ještě uvařený oběd :-))
Kotníky mám od přírody gumové - třetí den jsem vyrazil na kole si spravit náladu a rehabilitovat. Nadšení mi po necelých 26 km zkazila řidička Escorta, která mi u Jenče nedala přednost a srazila mě. Odnesla to levá strana těla - prvotní diagnóza záchranky na zlomené zápěstí se nepotvrdila, ale přesto mě tato událost vyřadila na 6 týdnů z tréninku a zhatila tak naději na reparát z jarního půlmaratonu. Stejně jako já, dopadlo i moje kolečko. Zničené sedlo, osmice na obou kolech, potrhaná omotávka, kryt brzdy a nejhorší - podezření na ohnutý rám. Kolo si po ofocení pracovníkem České pojišťovny (reagovali rychle, profesionálně a byli neskutečně slušní) vzali do parády kluci z BikeGallery a teď je znovu nablýskané a čeká až jej zajedu.
Trénovat jsem začal zase začátkem listopadu. S Milošem jsme přešli na zimní přípravu - posilovna, trenažér, lehké běhy. Krásně nám to vycházelo až do začátku prosince, kdy jsem si pořídil parádní chřipku. Nevím zda byla prasečí, ale ve finále mi sedla na průdušky a já až do Vánoc sípal jako Bezručův horník.
Mezi svátky jsem si šel s Kačkou v Opavě zaběhat a otestovat její nové běžecké vybavení. Šlo to ztuha, ale šlo. Miloš mě varoval před přehnaným optimizmem, ale nechte si to vysvětlit, když tolik zameškáte. V posilovně mi přidali novou mašinu - veslovací stolici Concept2, která se stala okamžitě "my favorite" pro rozcvičení. Patnáct minut intenzivního veslování vydá tolik, co půlhodina v posilovně.
V půlce ledna přišla zatím poslední rána. Sedím večer u počítače, sepisuji něco do práce a najednou se mi začal zvětšovat levý loket. Doslova rostl před očima. Ráno jsem ruku neohnul. Doktorka mě poslala na chirurgii, kde mi provedli punkci, dali antibiotika a poslali mě na 14 dní domů. Na kontrola za 3 dny to vypadalo hůř než na začátku - znovu punkce a doktor mi hrozil znehybněním. "Jenže já jsem levák" až to ho obměkčilo. Výpadek na dalších téměř 6 týdnů.
Miloš (Enduraining.com) má se mnou svatou trpělivost a znovu, letos potřetí, mi sestavil začátek zimní přípravy. Doufám, že to bylo naposledy.