Jako vždy jsem měl problémy se snídaní. Ne, že by mi vadilo snídat v sedm ráno, ale její složení. Obvyklé cornflakes s jogurtem mám odzkoušené na kole, tohle měla být jejich premiéra při běhu. K věcem jsem si tedy ještě přidal 2 tyčinky, kdybych měl hlad ;-)
V 8:30 parkuji kousek od kbelské sokolovny a vydávám se s taškou plnou věcí na registraci. Organizátoři mají vše plně pod kontrolou, slečny se mě ještě vyptávají na velikost trička (L-na pořádného chlapa) a už taška s číslem, čipem, propagací Knauff a tričkem velikosti S (to zjišťuje, ke své spokojenosti, dcera až doma, gggrrrr!!!!!) putuje do mých rukou. Vzadu u laviček si nacházím místečko, převlékám se a jdu se proběhnout a podívat na start.
Venku je podmračený den a odhadem 6°C. Trochu mě pobolívá pravá achilovka, ale po pár metrech běhu ji přestávám cítit. Před startem potkávám kluky s Vinohradských šlapek, se kterými rozebírám otvírák cyklistické sezóny - První šlápnutí. Robin s Šemíkem mi k mému údivu sdělují, že došlo k podstatné změně trasy a závod se pojede v okolí Hostivice. Holt změna je život. Chvíli ještě klábosím s Petrem Syblíkem, který povede skupinu na cílový čas 50:00 min. Trochu mě jeho slova o zrychlení na začátku trati poděsí, ale pak si říkám, že to zkusím. Mým cílem je posunout dosavadní maximum na této trati někam k 53 minutám.
Těsně před desátou zazní výstřel a dav 365 běžců se dává do pohybu. Zpočátku se mi neběží dobře - neumím najít optimální tempo a všichni jdou dopředu. Někde kolem 3 km se mi dech zklidní, a i když se pohybuji mimo skupinu, běží se mi dobře. Od 5 km začíná stoupání s nepříjemným protivětrem a tak implementuji "tajnou zbraň" - jednu tabletu Carbonexu. Použití mám odzkoušené z MTB maratónů a vím, že reaguje do 5 minut. Ve stoupání dobíhám skupinku, které se držím až na vrchol stoupání a tam se mi je podaří předběhnout. Pořád se pohybuji v limitu na rovných 50, i když mi tepovka lítá kolem 160. Před Satalicemi se stoupání láme a mě se prodlužuje krok. Začínám si říkat, zda to není brzo zrychlit, ale od 8 km šlapu naplno (skuteční běžci by se tempu 4:50 smáli) a v cílové rovince sprintuji.
Po proběhnutí cílem mi dochází, o kolik jsem se zlepšil a mám radost. Ještě minulý týden jsem v tréninku "naplno" běžel za 56:24 a teď je můj čas o 6 minut lepší. Po vydýchání a doplnění tekutin - díky pořadatelé! - ještě chvíli klábosím se Šemíkem a Robinem. Oba se udrželi s Petrem a tak čas mají o další 2 minuty lepší. Nekazí mi to ale náladu. Do závodu jsem dal maximum a na víc jsem neměl. Z Kbel odjíždím spokojeně unavený.
Žádné komentáře:
Okomentovat